Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vysute zahrady Semiramidy

11. 12. 2008

 

Visuté zahrady Semiramidiny

Mezopotámie, záplavová oblast mezi řekami Tigris a Eufrat, byla původně rozdrobena na mnoho městských států. Postupně se vyčlenily dva nejsilnější, a z těch vznikly dvě říše - asyrská a babylónská. Ty prožívaly střídavá období rozmachu a úpadku a vzájemně se pohlcovaly a opět obnovovaly. V 9. stol. př.n.l. se rozvíjela novoasyrská říše, která si podmanila celou Mezopotámii a část okolních zemí. O životě Šammuramat (u klasických autorů pořečtěně Semírámis) se dochovalo mnoho legend. Byla mimo jiné pokládána za dceru syrské bohyně Darkety, kterou si pro její krásu a chytrost vzal asyrský úředník Onnes. Asyrskému králi Šamšiadadu V. (vládl 823 - 810 př.n.l.) se manželka jeho podřízeného zalíbila a vzal si ji. Po jeho smrti se Semírámis chopila vlády a šest let vládla jako regentka za svého nezletilého syna. Během nich vedla prý vojska až do Indie a Baktrie, kde ale prohrála rozhodující bitvu. Historické legendy královně vyčítají nemorálnost a zhýralý život, měla prý dokonce usilovat o život svého syna. Ať už k němu došlo či nikoli, pokus se evidentně nezdařil, neboť její syn Adadnárárí III. na asyrský trůn skutečně nastoupil a vládl do roku 783 př.n.l. Podle legend se poté Semírámis dobrovolně vzdala trůnu a odebrala se zpět k bohům.

Královna Semírámis za své vlády nechala v Ekbatanu (hl. město Médie) i v Babylóně vystavět několik honosných staveb, např. velký chrám. s jejím jménem jsou také spojovány visuté zahrady v Babylónu (na východním břehu Eufratu, asi 50 km jižně od dnešního Bagdádu), které jsou považovány za jeden ze sedmi divů světa. Je však také možné, že byly zbudovány babylónským králem Nabuchadnezzarem II. kolem přelomu 6. a 5. stol. př.n.l. pro potěchu své manželky či konkubíny dovezené z Médie. Tato teorie se v současnosti jeví pravděpodobnější. Protože Babylón byl mimo oblast zájmu starověkých Řeků, jsou zprávy o nich značně nejisté a často se rozcházejí. Přijímá se, že do Řecka povědomí o těchto zahradách přišlo s navrátivšími se vojáky Alexandra Velikého, kteří vyprávěli své zážitky z dlouhého tažení. To však není ta nejjistější cesta jak šířit informace.

Systém čerpání vody z Eufratu do zahrad

Zachovaly se popisy některých řeckých autorů. Podle nich měly zahrady čtvercový půdorys a skládaly se z klenutých teras vyvýšených jedna nad druhou umístěných na krychlových podpěrách. Ty byly duté a vyplněné hlínou, aby na terasách bylo možno pěstovat i ty největší stromy. Sloupy, podpěry i terasy byly vybudovány z pálených cihel a asfaltu (v Mezopotámii byl nedostatek kamene, proto s většina staveb stavěla z pálených cihel, které zde mají svůj původ). Na nejvyšší terasu se dalo vystoupit po schodišti, po jehož jedné straně byl umístěn stroj na čerpání vody z Eufratu do zahrad, který ustavičně poháněli lidskou silou otroci k tomu určení. Proudy vody vyvěraly z vyvýšeného zroje a stékaly dolů skloněnými kanály. Tato voda zavodňovala celé zahrady a díky tomu byla tráva i koruny stromů stále svěže zelené. To vše se odehrávalo nad hlavami diváků. Není jasné, jaké byly rozměry zahrad. Podle některých pramenů asi 130x130 metrů a na výšku kolem 27 metrů. Někteří tvrdí, že výška byla stejná jako městské hradby. Ty byly údajně přes 100 metrů vysoké...

Mnozí archeologové se věnují výzkumu tamější lokality a pokoušejí se nalézt Semiramidiny zahrady. Německý archeolog Robert Koldewey začal s výzkumem roku 1899. Nělezl mnoho objektů, o kterých se řečtí historikové zmiňují. Podle těch byly v Babylóně dvě stavby vybudované z kamene - severní stěna severní pevnosti a visuté zahrady. Severní pevnost byla objevena, a obsahovala kámen. To dokazuje, že přinejmenším některé informace byly pravdivé. Později bylo nalezeno něco, co bylo označeno za zbytky zahrad. Měly sice jen 30x50 metrů, což je méně, než udávali řečtí spisovatelé, ale rozměry jsou to stále impozantní. Jiní badatelé však tvrdí, že tato lokalita je příliš daleko od Eufratu, aby to skutečně mohly být proslulé Semiramidiny zahrady. Jasno v této záležitosti dodnes není.