Neuschwanstein (Německo - Bavorsko)
17. 12. 2008
Neuschwanstein je velkolepý zámek, umístěný na vysokém skalnatém vrchu v bavorských Alpách. Nechal jej vybudovat bavorský král Ludvík II. U tohoto podivínského vladaře se musíme blížeji zastavit, protože Neuschwanstein je s ním velmi úzce spjat. Ludvík byl korunován v Mnichově roku 1864, ale již od počátku bylo zřejmé, že o reálné panování nemá zájem. Hluboce dojat prožil 15tiletý korunní princ 2. Února 1861 svou první operu. Wagnerův Lohegrin se měl stát jeho klíčovým zážitkem. Nyní se stal jedním z nevášnivějších ctitelů Richarda Wagnera a jeho největším mecenášem. Mladý král asi vzpomínal na svět Richarda Wagnera a rád se nechal unášet fantastickými představami, ve kterých vystupoval po boku již dávno zemřelých panovníků. Tyto iluze a vidiny se prolínaly do jeho života ve stále větší míře a na konci života mu zřejmě čas od času nedovolily přesně rozpoznat fantazie od reality. Ovšem předtím dokázal plně využít možností, které měl jako bavorský král. Nejznámějším výsledkem jeho představ o životě v jiných dobách, v duchovních rovinách mnohem vyšších než byla pro něj současnost, je zámek Neuschwanstein.
Richard Wagner měl být ten, kterému zasvětil tento dnes snad nejznámější z jeho zámků. Také místo samo, skalní plošina naproti Pöllatské rokli, se zdálo přímo předurčeno pro tuto mocnou stavbu. Odvrácen od světa, blíže nebi než světu lidí, měl být vztyčen jeho "grálový hrad".
Architekt Eduard Riedel byl pověřen plánováním a provedením stavby. Podle jeho plánů měl (divadelní)malíř Christian Jank vyhotovit barevné pohledy. Co vytvořil tento tak rozdílný tým, mohlo být bez obav ukazováno, v praxi to ale nebylo proveditelné. Návrhům byl příkladem půdorys hradu Wartburg, který král navštívil v červnu 1867.
Plošina, která byla až 8 metrů snížena, byla ale příliš úzká nato, aby mohl být tento plán uskutečněn. Plány musely být několikrát změněny. I přesto však stavba postupovala kupředu. Ke konči roku 1872 byla ukončena stavba brány. Nyní počaly práce na paláci. Bylo spotřebováno obrovské množství stavebního materiálu. Takže denně 40 metráků cementu. Použitý mramor pocházel částečně ze Solnohradska (Untersbergský mramor). Pískovec byl dodáván z Würtenbergu.
Mnoho potřebných stavebnin bylo tenkrát možno dopravit vlakem pouze do Bissenhofen. Zde muselo být přeloženo na koňská a volská spřežení, která byla přistavena k dalšímu transportu k stavbě. Takže vpravdě pionýrský výkon, když byl práh industrializace právě překročen. V Hohenschwangau obstarával další dopravu k staveništi hradu nákladní výtah poháněný parou.
Mnoho potřebných stavebnin bylo tenkrát možno dopravit vlakem pouze do Bissenhofen. Zde muselo být přeloženo na koňská a volská spřežení, která byla přistavena k dalšímu transportu k stavbě. Takže vpravdě pionýrský výkon, když byl práh industrializace právě překročen. V Hohenschwangau obstarával další dopravu k staveništi hradu nákladní výtah poháněný parou.
Myšlenka trůnního sálu, který vyjadřuje absolutní království, zaměstnávala Ludvíka II od 1876. Byzantský styl mu k tomuto přišel nejvhodnější. Po dalších přestavbách vcelku již hotového paláce bylo od roku 1879 počato s výstavbou trůnního sálu. Neustálá přání krále na změny hnaly stavební náklady do výšin. Na ložnici Ludvíka II pracovalo 14 řezbářů po dobu čtyř a půl roku. Další zamýšlený maurský sál již neměl být nikdy postaven, i přesto, že kabinet mu dal souhlas. Obytné místnosti krále se mezitím blížily k dokončení. Ludvík II je poprvé obýval od 27. května do 8. června 1884.
Stavební náklady stoupaly do neměřitelných výšin a nebylo je tedy možno hradit z královského "civilního" rozpočtu. Korunní dotace činily roku 1880 cca. Čtyřiapůl milionů marek ročně. Kabinet již neodsouhlasil žádné další peníze. Cesta do zadlužení byla předurčena. Stavební vášeň se nakonec měla Ludvíku II stát osudnou. Každopádně se stala záminkou k zbavení svéprávnosti a sesazení z trůnu.
První zatýkání krále se proměnilo ve frašku a uvězněna byla zatýkací delegace. Její členové si velmi oddechli, když je král propustil. Při druhém dějství, o pouhé dva dny později, byl Ludvík v nočních hodinách v Neuschwansteinu vylákán ze své místnosti a bavorský psychiatr, doktor Gudden, svému králi na místě oznámil, že jej musí zadržet jako osobu duševně chorou a nechat jej odvézt na zámek Berg. Tak se také stalo. Král však měl své jasné období, kdy se choval normálně a tak mohl odhadnout, že jej v budoucnosti čeká asi jen ponížení a samota. Druhý den pobytu v Bergu byly králi povoleny dvě vycházky. Na té dopolední, doprovázené stráží, se královský pacient choval zcela přirozeně. Na předvečerní procházku se Ludvík s doktorem Guddenem již vydali sami. Zamířili k blízkému Starnberskému jezeru. Když se stále nevraceli, začali lidé ze zámku oba zmizelé hledat. Za svitu loučí je našli oba utonulé v jezeře. Byla neděle 13. června 1886. Popsanou tragédii se nepodařilo nikdy jednoznačně vysvětlit.
Náhledy fotografií ze složky Neuschwanstein