TOP stavby světa

    Stonehenge je komplex menhirů a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury v Jižní Anglii.

        Název „Stonehenge“ jistě pochází ze staré angličtiny, ale není známo, co přesně znamená. Jsou dvě hlavní teorie, které se liší pouze v druhé polovině názvu. Obě teorie tvrdí, že první polovina názvu „Stone“ (ve staroangličtině „stān“) znamená „kámen“. První z těchto teorií však říká, že druhá polovina názvu, staroanglické slovo „hencg“, znamená „henge“, tedy v překladu „šibenice“. Druhá tvrdí, že toto slovo (tentokrát „hinge“)znamená „zavěšený“. Není tedy jasné, jestli je pravým názvem „Kamenná šibenice“ nebo „Zavěšený kámen“.

 Stavba Stonehenge 

       První fáze stavby počala okolo roku 1900 př. n. l. Byl vystavěn kruh s průměrem 100 m z vnější strany tvořený příkopem a z vnitřní strany valem. Val byl jen 0,5 m vysoký. Příkop byl 2 m hluboký a na jeho dně byly umístěny kosti zvěře a skotu, aby se půda zpevnila.

        Druhá fáze nastala roku 1750 př. n. l., kdy byly vystavěny dva kruhy vztyčených kamenů uprostřed kruhu příkopu. Kameny vnějšího kruhu byly necelých pět metrů vysoké a téměř dva metry silné. Na těchto kamenech ležela souvislá řada kamenů vodorovných, které byly na těch vertikálních uchycené pomocí výstupků na vrcholu. Mnoho z nich však spadlo dolů. Kameny vnitřního kruhu byly podstatně menší, jen 2m vysoké. 

       Třetí a poslední fáze počala okolo roku 1650 př. n. l. Byly vystavěny dvě podkovy. Vnější byla tvořena pěti „Trilitony“. Triliton je soustava tří kamenů, kde jsou dva kolmé a jeden vodorovný, přičemž ten vodorovný na nich leží. Největší z těchto trilitonů je 8,5 m vysoký. Kameny vnitřní podkovy jsou velikostí podobné kamenům vnitřního kruhu, tedy asi 2 m vysoké. Celý komplex byl dokončen okolo roku 1400 př. n. l.

 Zajímavosti 

        Roku 1910 Angličan Horatio Barber zkonstruoval letadlo a bylo velkým štěstím, když jeho zkušební pilot s tímto letadlem minul „Stonehenge“ a havaroval nedaleko.

         Větší kameny jsou v současnosti zality do betonu. Při stavbě byly kameny vsazeny do jam a utěsněny kamennou drtí. Avšak po dvou světových válkách kameny následkem otřesů začaly vypadávat. Proto byli tehdejší archeologové nuceni rizikové kameny zabetonovat. I přesto však jeden z kamenů spadl při velké vichřici v roce 1963.

        Při vykopávkách z roku 1920 byla pod jedním z kamenů nalezena láhev portského vína. Na štítku láhve byl vyznačen i rok a toto víno pocházelo z roku 1810. Zátka však shnila a většina vína vytekla